Historie


Alan Ja-Ev-Mor  Art z Mokropeské zahrady  Služební začátky  Fron Květ Laryk
Granada Květ Laryk  Výcvik dalších psů  Úspěchy

Mezinárodní chovatelská stanice z Granátové zahrady byla zaregistrována prostřednictvím ČMKU pod reg. č. 1548/00 dne 15.1.2001. Majitelkou chovatelské stanice je Mgr. Bc. Michaela Knížová (Kranátová) a stanice sídlí na adrese Folmavská 746, Praha 5.

Kynologii jsem se však začala věnovat aktivně v roce 1991, kdy jsem si koupila své první štěně, tedy mladého psa Arta z Mokropeské zahrady. Částečně jsem si ho zaplatila sama a zbytek mi doplatili rodiče jako dárek k narozeninám. U nás v rodině byl vždy pes, ale nikdo se psům nevěnoval. Od dětství jsem vyrůstala ve společnosti psů a vždy to bylo plemeno německý ovčák.

Alan Ja-Ev-Mor

Prvním byl pes jménem Alan Ja-Ev-Mor, nar. 7.2.1972, černý se znaky a vlastně byl na světě dřív než jsem se tu objevila já. Byl to nádherný mohutný pes a i bez výcviku byl přirozeně ostrý. V jeho rodokmenu najdeme ve třetí generaci ze strany otce legendárního šampióna ČSSR Dana z Hořejšího dvora ZV3, OP2, SP2, který byl nejen nádherný, ale splnil i všechny nejvyšší možné zkoušky, ze strany matky Cezara z Černého hvozdu, ZV3, OP2, SP2, výborný. Alan byl produktem úzké příbuzenské plemenitby a to 2-2 na Siego a.d. Espenstätte SchH 3, FH, SP-PS, výborný 5JX5, 3-4 na již zmiňovaného Dana z Hořejšího dvora a 4-4 na psa Ali v. Gränert. Bohužel v té době jsem ani nevěděla, co to znamená slovo kynologie. Pravděpodobně mě vnitřně však tento pes ovlivnil natolik, že jsem lásku ke psům získala už od dětství. Strašně ráda jsem poslouchala vyprávění o psech mé babičky, vydalo by to na knížku. Také jsem zjistila, že výcvikem psů se zabýval můj děda, kterého jsem však nikdy nepoznala, protože bohužel zemřel dříve než jsem na svět přišla já.

Dalším psem v naší rodině byl pes bez průkazu původu, který byl díky tehdejšímu chovatelskému řádu a omezení počtu ponechaných štěňat odchován jako nadpočetný v chovné stanici nedaleko Prahy. Pes se narodil 26.2.1986, byl opět černý se znaky a dali jsme mu zase jméno Alan. Tento pes byl psem štěstěny. Přežil parvovirózu, několikrát utekl, málem ho snědli, dostal se až 80 km od našeho bydliště a přesto jsme si ho našli. Příhod s tímto psem by bylo také na román. Tohoto psa také nikdo necvičil, ale byl rovněž přirozeně ostrý, vyrovnané povahy. Když mu byly tři roky, tak jsem se začala zajímat o výcvik, ale jen tak sama. Začala jsem zkoušet cvičit poslušnost podle informací z odborné literatury. Především to byla knížka Pes a jeho výcvik od pana Hrušovského a kolektivu. Tuto knížku využívám v mnoha směrech dodnes. Na "cvičák" jsem ale nikam nechodila. Pes ale víc poslouchal mého tátu a tak začal cvičit on a dokonce jsme jeli i na cvičák na Lochkov (kynologický klub Praha 5 Radotín). Bohužel táta neměl vůbec trpělivost a jak s výcvikem začal tak i rychle skončil.

Art z Mokropeské zahrady

Utekl nějaký čas a doma, ani nevím jak, vznikla myšlenka, že bychom si pořídili ještě jednoho německého ovčáka. Táta byl však zásadně proti, ale časem se nechal obměkčit. Měl však podmínku, že další pes bude celočerný. To byl velký oříšek. Obtelefonovala jsem snad všechny inzeráty a sháněla a sháněla. Měla jsem zamluvené štěně v chovatelské stanici "z Mokropeské zahrady", ale bohužel pořád nic. Až jednou koncem července mi zatelefonovala majitelka této chovatelské stanice, paní Vaníčková, že by měla jednoho celočerného pejska, ale že mu je již 5 měsíců. Jeli jsme se na něj celá rodina podívat. Já jsem vybrala úspory z vkladní knížky, přidala jsem k tomu mé první vydělané peníze, které jsem si vydělala na brigádě v pekárně a vyrazili jsme do Černošic. Pes byl ušatý, nohatý, všechny nás vítal a hlavně se nám líbil. I když má představa o malém štěněti se rozplynula, přesto vidina vlastního psa byla téměř na dosah a tátovi se celočerný pes také líbil. Jmenoval se Art z Mokropeské zahrady, po Benovi z PS a Nutty z Vrážské zahrady, celočerný NO, nar. 16.2.1991. Více o tomto psovi najdete v Rodokmenech. Protože táta chtěl celočerného "Bleka", začali jsme mu hned říkat Blek, i když jméno Art bylo také moc pěkné. Hned jsem začala se psem cvičit, jezdila jsem na kynologické cvičiště do Lochkova. Každou neděli jsem vstávala v 5 hodin ráno a velmi složitě jezdila na cvičák. Začala jsem pomalu pronikat do poslušnosti, stop a obran. Rovněž také do tajů teorie výcviku, která se zde na cvičáku přednášela ve chvílích volna mezi výcvikem. Pomalu jsem zjišťovala, co to vše obnáší mít psa s průkazem původu a snažila jsem se načerpat co nejvíce informací k výcviku i chovu. Absolvovala jsem první svod mladých a první výstavu, což mě zas tak neuchvátilo, protože jsem zjistila, že celočerní němečtí ovčáci nejsou zrovna nejoblíbenějšími.

Když si vzpomenu, jak jsme na první výstavu jeli do Mělníka vlakem a autobusem a jak jsem musela přemlouvat řidiče, aby mi psa do autobusu vzal. Vyjížděli jsme ve čtyři ráno, ale za ty zkušenosti to stálo. Od roku 1993 jsem začala chodit na cvičiště Praha 5 - Zbraslav, kam chodili i manželé Vaníčkovi, tedy chovatelé, od kterých jsem "Bleka" měla a kteří byli ochotní mi s výcvikem poradit. Zde jsem také složila svou první zkoušku a byla to ZVV1. Začala jsem jezdit i na závody, jen na ty v okolí, kam jsem mohla dojet vlakem nebo autobusem. Kynologie mě naprosto uchvátila a musím přiznat, že mým rodičům se to zrovna moc nelíbilo a nikdy tomuto mému koníčku nefandili. Snad ani nepamatuji, že by za mnou na cvičák někdy přijeli podívat nebo že by přijeli na nějaký závod. Možná to, že jsem neměla cestičku vymetenou a musela jsem se hodně snažit, mě naučilo se nevzdávat a jít si za svým snem. Pomalu jsme začali skládat nové zkoušky až jsme se dopracovali k vrcholové zkoušce IPO3, kterou jsme s Blekem složili na Letním výcvikovém táboře v Kardašově Řečici. Už jsem měla řidičák a táta mi občas půjčoval starou Škodu 100, a tak jsem už byla i mobilnější. Stejně ráda vzpomínám na cestování s Blekem vlaky a s baťohy, kdy jsem ušila baťůžek i pesanovi. Alespoň neměl člověk žádné problémy se socializací psů. Také jsem Bleka uchovnila.

Služební začátky

V roce 1994 přišla ještě další velká změna. Rozhodla jsem se jít k Policii ČR s vidinou, že budu cvičit psy. K Policii jsem nastoupila a dokonce po absolvování školy jsem se dostala na Obvodní oddělení a přidělili mi služebního psa. Jmenoval se Zero od Policie, nar. 31.7.1994, černý se znaky, po Alfovi SNB a Gabi od Policie. Bylo mu 16 měsíců a byla u něj ukončena výchova. Bohužel se ale bál lidí, nebyl dostatečně socializovaný a naše začátky při seznamování byly hodně krušné. Co se týká obran, tak to byla děs a hrůza, ale v pachových pracích byl pes excelentní, a tím si mě získal. Na jaře roku 1996 jsme společně jeli do základního kurzu pro psovody a psy Policie ČR do Býchor. Zde jsme absolvovali kurz s výborným hodnocením a složením zkoušky praktického použití H2, a to jen díky výborným pachovým pracím. Na podzim jsme složili zkoušku P1 a časem jsme se dopracovali až ke zkoušce P3, kde je již 6 hodin stará stopa v terénu. Mimo to jsem složila i několik zkoušek civilních. Nejvíce si vážím zkoušky FH1. S tímto psem jsem složila také zkoušku SPT 3 a vyhrála Mistrovství republiky TART stopařů, kdy na stopách dostal 98 a 99 bodů ze 100. Bývali bychom určitě složili i FH 2 a ZPS 2, ale bohužel jsem musela dát Zerýskovi na jaře roku 2003 sbohem, protože byl nevyléčitelně nemocný. To už byl ale v důchodu a užíval si. Vzpomínám, jak ho každý obdivoval, jak byl šikovný a líbivý. Jeho rekord ve skoku šplhem bylo 3,2 metru přes pletivový plot. Běžně vyskočil na Avii s korbou.

Ze cvičiště na Zbraslavi jsem se přesunula do kynologického klubu Lety, kde jsem se začala věnovat i výcviku dle zkušebního řádu TART. Mezi tím jsem měla doma dalšího psa, a to syna Bleka. Vlastně všichni mí psi jsou potomky Arta z Mokropeské zahrady, který byl celkem 5x využit v chovu a zůstalo po něm 25 štěňat. Z prvního krytí Bleka jsem si nechala Frona Květ Laryk, nar. 12.9.1999, celočerný, po matce Doně Laryk. Fron je sebevědomý, dominantní pes, který již od začátku výcviku projevoval talent spíše pro služební výcvik než pro sport. V roce 2001 se stal služebním psem Policie ČR. Je dobrý stopař, i když ne tak vynikající jako Zero, ale i výborný obranář. Složili jsme také několik zkoušek, nejvíce si cením FH1 a OPT3. Společně jsme absolvovali speciální pátrací kurz pro psovody a psy s výborným hodnocením. Největšího úspěchu jsme dosáhli, když jsme se přes okresní a krajské výběrové kolo nominovali na Mistrovství republiky policejních psů v pátrací kategorii, kdy na Mistrovství postupovali jen dva nejlepší z celého Středočeského kraje. Pomalu i tento pes půjde do policejního důchodu.

Fron Květ Laryk

Již si vychovávám jeho nástupce. Vzhledem k tomu, že byl Fron i jeho sourozenci moc šikovní, tak jsem si z opakovaného spojení vzala Fronovu sestru Granadu Květ Laryk , nar. 13.5.2000, celočerná, s tím, že bych se mohla začít věnovat i chovu. Současně jsem si zažádala o registraci chovatelské stanice. Původně jsem chtěla Granot, ale bohužel, ta mi nebyla schválena a tak jsem na 2. místě měla z Granátové zahrady. Proč z Granátové? Vedlo mě hned více věcí. Fena se jmenuje Granada, takže základ jména, já se jmenuji Kranátová, Knížová a mí prapředci se psali s G na začátku příjmení a také jsem původně vystudovala obor zlatník-klenotník a české granáty jsou něco, co je opravdu jen české a jsou to drahé kameny, které jsou vybroušené opravdu nádherné. A proč z Granátové zahrady? Slovo zahrada jsem ponechala jako tradici, kdy předci jsou z Vrážské a Mokropeské zahrady. Takže už mi jen zbývá vysadit na naší zahradě alespoň jeden strom granátového jablka a výklad bude kompletní.

Granada Květ Laryk

Granada je velká mohutná fena. Po splnění podmínek se snažíme o odchov štěňátek. Bohužel, z prvního spojení s Ilem v. d. Abfuhr se narodilo jedno mrtvé štěně. Po tomto neúspěchu jsme se věnovali sportovní činnosti a v létě roku 2006 jsme odchovali první vrh "A" z Granátové zahrady, kdy otcem štěňat byl Xant z Jirkova dvora. Štěňata se narodila 30.7.2006 a byla všechna vlkošedá. Z tohoto spojení jsem si nechala fenu Ankaru z Granátové zahrady, které neřekneme jinak než Andulo nebo Andy. Těsně před narozením štěňat jsem si přivezla z Domažlic z policejního chovu pejska. Jmenuje se Vir od Policie ČR, nar. 14.5.2006, černý s tmavými znaky, po Jílkovi z PS a Dominze z PS. To je teď naše omladina a zatím se oba jeví velmi dobře. S Andulkou počítám do chovu, pokud bude vše v pořádku a Vir je služební, takže jeho výcvik zaměřuji pro výkon služby. V současné době jsem Gradu nakryla psem Gerro Leryka a v lednu se snad dozvíme, jestli budeme očekávat vrh "B" z Granátové zahrady.

Výcvik dalších psů

Mimo svých pejsků jsem cvičila či připravovala ještě mnoho dalších psů. Z těch bych chtěla uvést především Lady Black Bret-Bett po Cakovi Písečná bouře a Oni Honajzer, celočerná, nar. 20.12.2000, se kterou jsem splnila podmínky chovnosti. Majitelé mi ji zapůjčí na jedno krytí, snad se to na jaře povede. Mimo Lady jsem cvičila Ervína a Erica ze Zlaťáku po Cakovi Písečná bouře a Magdě ze Zlaťáku, celočerní, nar. 15.7.2000 a pomáhala jsem s uchovněním dobrmanky Ichity Gold Mičer.

Úspěchy

Kynologii se věnuji 15 let. Za tu dobu jsem se psy složila celkem přes 50 zkoušek z výkonu. Získala jsem bronzový a stříbrný odznak výcvikáře 3. a 2. třídy. Složila jsem zkoušku instruktora výcviku a v roce 2006 jsem absolvovala zkoušky na rozhodčího z výkonu 2. tř., do jmenování mi schází absolvovat ještě předepsané hospitace. U Policie ČR jsem absolvovala několik kurzů včetně figurantského kurzu.

  Michaela Knížová Jiří Novák   © 2014