Vrh "B" - Gerro Leryka x Granada Květ Laryk

Deník

13 dní 24 dní 28 dní 32 dní 45 dní 53 dní

53 dní - 7.4.2007

Vážení a drazí, je to trochu se zpožděním, ale prostě nebyl čas, ale jsem si vědoma, že vám dlužím poslední povídání.

Štěňátka se sice už rozjela do svých nových domovů, ale přece jen vám napíši ještě něco z poznámek, co jsem si dělala.

Poslední týden u paničky a maminy byl pro nás velmi náročný. Nejprve nás panička v pondělí naložila do auta a jeli jsme všichni na veterinární ošetřovnu, kde nás čekalo očkování a čipování. Pan doktor měl moc práce, protože měl akutní případ a zachraňoval život, a tak se nás ujala paní doktorka. V autě jsme se chovali vzorně, přece jen nás panička už minulý týden všechny vozila autem jen tak po okolí, abychom si zvykli a tak nám to nedělalo problém. Jen bylo strašné vedro, ale v ordinaci bylo příjemně. V čekárně si nás chtěl každý ňuchňat, ale panička to nedovolila. Jen se na nás mohli lidi dívat, to abychom ještě něco nechytli. Panička měla docela starost nás všechny do ordinace dostat, a tak si vzala velkou papírovou krabici a v té nás doslova po zemi dotáhla do ordinace. Koukali jsme, co to je, ale docela se nám to líbilo. Pomalu jsme se do krabice nevešli, jak jsme už velcí.

Na veterině jsme byli vzorňoši. Lehli jsme si na zem k baťohu paničky a spinkali jsme. Všichni v jednom chumlu. Paní doktorka nás prohlédla, vyšetřila a pak naočkovala a načipovala. Očkování jsme ani nezpozorovali a u čipování to bylo taky v pohodě, jen Begina a Brigita trochu fňukly. Panička s paní doktorkou také kontrolovala bříška s pupíčkama u Berýlka, Brigitky a Bagiry a říkala, že jsou to malé kýlky, které se s největší pravděpodobností sami zatáhnou. Prostě jsme vyžraní, ale když nám tak chutná. Berýlkovi kontrolovala paní doktorka i varlátka. Jedno už je tam, kde má být, ale to druhé je zatím na cestě, nahmatali ho v třísle, tak to snad bude za pár dnů také tam, kde má být. Pak ještě paní doktorka prohlížela Bagiřě očičko. Má tam takovou malou blanku v rohu oka, prý je to pigmentová kožní blanka, která není přirostlá a je to prý běžné a nenese to žádné zdravotní komplikace. Tak to si panička oddychla, že jsme všichni úplně v pořádku a zdraví.

Doma jsme pak řádili jak černá ruka, už je nás plná zahrada. Bereta nejraději tahá nějaké hadry a Bagira zase nejraději honí míček nebo něco, co se hýbe. Berýlek si zaleze pod stromek do doupátka a ohryzává cyprišek, za což se ale zlobí panička. Brigita zase nejraději krade klacíky. Všichni se pereme a bojujeme o 106. Ale panička nás moc chválí, že jsme čistotní. V kotci ani v ohrádce nekakáme, vždy pěkně čekáme až nás panička vypustí. Mamka nám pořád dává občas napít, takže se nadlábneme u misky a pak to jdeme ještě zapít k mamině. Berýlek má dietu, panička ho k misce pouští až později, aby toho nestihnul sežrat tolik a už je to vidět, za poslední týden přibral z nás všech nejméně, kdyby ho panička nechala tak má už minimálně dvě kila navíc. Je to nenažranec a je hodně sebevědomý, uvědomuje si svou velikost. V úterý k nám přijela na návštěvu teta Lucka s dětma a s naším starším bráchou Agentem (Gentem). To jsme si užili. Panička pustila i Gradu a Andulu a my jsme si hráli a běhali. Andy a Gent se občas haštěřili a cenili na sebe zuby, to Gent vracel to všechno usurpování Andule, když ho jako malá pořád kousala. Jenže teď má Gent o 10 kg víc než Andula, je to velký mohutný pes, to my budem za půl roku taky. Takže jsme si užili pěkné odpoledne. Je super, že je tak hezké počasí. Můžeme být celý den venku na zahradě nebo ve výběhu u kotce. Tam máme své druhé doupě, je tam bouda s lávkou a ta bouda stojí na paletě a tam je super schovávačka, taky tam pěkně hrabošíme a děláme noru a Begina tahá kamínky a za to už dostala od paničky několikrát po papuli, ale je nepoučitelná. Už i v noci jsme bez maminy, jen nám ji panička někdy na chvilku pustí, aby se na nás mohla podívat a mohla nás zkontrolovat, ale jinak už jsme samostatní raubíři. Vystačíme si sami a to doslova.

Panička nám uvařila kuřátko a drůbeží srdíčka a žaludky a taky hovězí srdce a hovězí maso. Moc nám to chutná, nejraději máme těstoviny nebo rýži, ale nepohrdneme ani rohlíky. Granulky nám taky chutnaji, ale to vařený je asi lepší. Jednou jsme měli i rybu, ale to nám tak moc nechutnalo, to bylo snad poprvé, co jsme nedožrali misku celou a musela to za nás doblajznout mamina. Panička se pomalu připravuje na náš odchod, ale říká, že už se těší, že je nás dost a ať si zase užívá někdo jiný. V pátek přijel pán s velkým kufrem, to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Následovalo tetování, ale docela jsme to zvládli, samozřejmě, že nářek byl, ale představte si, kdyby vám někdo propíchnul celé ucho 50 jehličkami, to byste asi také nebyli v klidu. Panička nás před tím ani nenakrmila, ale hned po tetování jsme dostali kuřátko s rýží a tak jsme rychle zapomněli na to příkoří. Dostali jsme krásná čísla především Bagira, Begina a Bereta - 88454, 88455, 88456. To se bude dobře pamatovat.

No a chvilku po poledni přišlo první loučení, přijela si nová panička pro Beryla. Panička vzala Berylka do domu a Berýlek tam celou dobu spinkal, je to prostě pohodář, ale po tom tetování jsme toho měli všichni plné kecky. Naštěstí nejede moc daleko, tak snad to bude vše v pořádku. Dostal na cestu ještě tašku s papáním, spoustu ňamek, vodítko, obojek, mističku, hračky a savé podložky. Panička Berýlka ještě vyčesala měkkým kartáčem, aby nedělal ostudu. Všichni se rádi češeme, to nás panička už taky více jak týden učí a nám se to docela líbí. No a nastalo loučení. Panička byla pak celá nesvá a hypnotizovala telefon, kdy už zavolá nová majitelka Berýlka, jak to vše dopadlo a dočkala se. Večer zazvonil telefon a vše dopadlo moc dobře. Tak a zůstaly jsme jen holky a to vám byla najednou pohoda. Nikdo nás neutiskoval u misky, nikdo nám nezabíral místo a nikdo nás nepovaloval na zem. Tak jsme z toho byly trochu vyjevené. No ale za chvilku už jsme se zase praly o 106. Hned druhý den naší smečku opustily Brigita (Bára) a Begina. Bára byla po tom tetování celá přešlá a ani moc nežrala, takže jen tak ležela. Vůbec už k paničce nechtěla jít, zase si spojila tu bolest při tetování s paničkou a panička z toho byla smutná, protože jí nechtěla ublížit. Tak snad až bude v nové rodině a své smečce, tak jí to přejde. Begina byla tradičně živá až moc. I holky panička ještě na cestu učesala a vyslala je do světa.

V neděli byl klid, zůstaly jsme jen Bereta a Bagira, Bereta pořád neměla nové páníky. Pár lidí volalo, ale paničce se nelíbili. Říkala, že si raději Beretu nechá a velká náhradní panička říkala, že jí odveze k tetě do Opočna, že pořád chtěla tmavou vlkošedou holku a že jí tam hodí, jak se říká, za plot, do kaslíku dá očkovák a rodokmen a že ujede :-) To by měla teta Květa určitě velkou radost :-( Zajímavé, nejhezčí ségra a podle paničky i nejšikovnější a ona tady nakonec zůstane na ocet. V pondělí ráno vzala panička Bagiru s sebou do Hořovic, kde si jí měli vzít noví páníci. Bereta prý tak řvala, že vzbudila široké okolí a že jí velká náhradní panička musela pustit do výběhu maminu, aby ztichla. Pak už byl klid. Prostě nechtěla být sama. Bagira se na výstavě potkala se svým taťkou Gerrem. Ta má tedy ale štěstí. Jinak se chovala vzorně, v náručí byla klidná, na zemi také, jen když se příblížil nějaký pes, tak začala oplývat radostí a pohybem. Všude spousta lidí, psů, hluku a Bagira si tam klidně v tom všem bordelu spala. Lidi paničce říkali, jestli jí něčím nenadopovala, že tak pořád spí, až z toho byla panička nervózní. Také se zde panička zcela náhodou setkala s paní, která projevila zájem o Beretu. Paničce se líbila a tak se domluvily na večer, že se přijedou na Beretu podívat. A tak se i stalo a Bereta se jim moc líbila, taky aby ne :-) a hned odjela také do nového domova. A najednou bylo pusto, prázdno a všichni jsme už byli pryč ve svých nových smečkách. Všichni se ale máme moc dobře a naši noví páníčci si nás jen pochvalují a dokonce už poslali bývalé paničce i nějaké naše fotky a hlavně zprávy o tom, jak se nám daří a musíme přiznat, že rozhodně neděláme ostudu. Vždyť nás panička dobře vychovala.

Tak to je poslední povídání. Přeji štěňátkům dlouhý šťastný život, hodně štěstí, zdraví a spoustu skvělých zážitků jejich novým páníčkům, ať jim štěňátka dělají jen radost.

45 dní - 30.3.2007

Zdravíme všechny naše kamarády,

tak zase po delší odmlce jsem se dostala k napsání pár řádků a taky jsem konečně udělala pár fotek. Ze štěňátek už vyrostla pěkná batolata. Takže už se rozhodně nenudíme. Minulý týden se Brigita (Bára) chytila hlavou do míží a to byl řev, že jí bylo slyšet určitě až na Václavák :-) Podařilo se nám ji vyprostit a představte si ono se jí něco podobného podařilo za dva dny znovu, pro změnu strčila hlavu do mříží u kotce. Tentokrát si však vyproštění a trauma spojené s bolestí spojila se mnou a pak ke mně nechtěla moc chodit a trochu se stranila, ale dnes už je vše zapomenuto a je opět ve své kůži. Všichni jsou pořádní raraši. Berýlka musím brát od misky a vždy ho jako chovám a mazlím, ale většinou to moc nefunguje, žrádlo je žrádlo a na mě prdí, takže mi to někdy až srdce rve, když ho musím od misky brát pryč, ale je to pro jeho zdraví a dobrý vývin, tak se nedá nic dělat. Někdy mi přijde, že snad přibírá i ze vzduchu.

No a teď něco málo ze štěněčího života:
Tak, už je nám 6 týdnů a teprve teď to začala být zábava. Maminu už moc nepotřebujem, ale panička ji stejně ještě na noc pouští k nám, aby nás ohlídala, protože jsme strašní raubíři. A stejně nás někdy neuhlídá, to třeba jak strčila Brigita hlavu do té díry ve dveřích a pak řvala jako když jí někdo na vidličku bere. To jsme měli strach i my všichni ostatní, vůbec jsme nevěděli, co se děje a ani jsme nedutali. Všichni jsme byli nějací zakřiknutí a hlavně hodní i druhý den. Panička nás přes den, teď když neprší dává na zahrádku do ohrádky a tam se nám moc líbí. Na noc chodíme do kotečku s porodnicí. Už máme otevřenou boudu i kotec, a tak můžeme běhat i okolo kotce, kde máme výběh a taky si tady hrajeme. Máme tu i na zemi podložku, takže neležíme na tvrdém. Nejsme žádní blbci. Taky jsme udělali paničce radost, že jsme docela čistotní a když se stane nějaká ta nehoda, tak mamka to po nás ještě uklidí. Když jsme přes den venku v ohrádce, tak tam se nevenčíme, tedy až na nějaké ty louže, ale na travičce je to jedno. Panička nás pouští z ohrádky ven na zahradu a to se vždy vyvenčíme, dokonce jsme tak dobří, že když je otevřeno, tak chodíme i na štěrkový záchod, kam chodí velcí pejsci. Jo naše velká psí smečka je super. Nejraději si hrajem se starší ségrou Andulou.

V úterý jsme dostali krásný dárek, velkou hovězí kost. To vám byl zážitek. Okusovali jsme ji a tahali se o ni. Vůbec nám nevadilo, že je větší než my. Okousali jsme z ní nějaké to maso, velcí pejsci pak dali kostičkám co proto. Už z nich skoro nic nezbylo. Až budeme velcí, tak to zvládnem taky. Na zahrádce už si i hrajeme. Taháme se o hadr, krademe paničce z kbelíku klacíky a máme spoustu hraček, nejraději máme pískací balonek, tenisák a pešíka. Také jsme si našli krásné doupě pod cypriškem a děláme tam pěknou noru, ale to se na nás panička trochu zlobí. Včera u nás byli řemeslníci a dělali paničce něco na domečku. Pořád dělali rámus rozbrusem a pilou a dalšími stroji, ale nám to vůbec nevadilo. Dokonce jsme v pohodě spinkali. Také jsme měli spoustu návštěv a budoucí panička Berýska nám přivezla ňamky a Berýskovi ukázala krásnou hračku, co mu koupila až přijede domů. Jo už se na Berýska moc těší. Beginka už své nové páníčky má také. Zbývá ještě Beretka, tak se bude muset panička víc snažit. Prý volá spousta lidí, ale paničce se někteří lidé nelíbí, a tak se snaží nám vybrat ty nejlepší páníky. Říkala, že když se nenajdou, tak nevadí, že si Beretu nechá, ale raději by našla hodné lidi, protože nám teď nemůže dát tolik času, který budeme potřebovat.

Berýsek je takový pecivál, jen by papal a spal a večer když má jít do hajan, tak začne řádit. Je to noční šelma, jak se zešeří, tak to začne. Když ale něco ukořistí, tak už to nikomu nedá, je hodně majetnický, takový císař pán na trůně, který tady holkám vévodí. Uvědomuje si svou fyzickou převahu, ale holky ho někdy vypečou. Třeba když spinká a přinese se žrádlo, tak ho holky nechají spát a pěkně se nadlábnou, než se milospán vzbudí a přihrne. Většinou to ale moc dlouho netrvá. Beretka je klidná rozvážná slečna, ale nenechá si taky nic líbit. Ráda se tahá o hadr, ale je to taková dáma. Taková pohodářka, ale dobře čmuchá, nejlíp hledá granulky v trávě. Begina je největší rarach, všude je první a nejvíc vítá paničku, mrská ocáskem, že si ho snad chce ulomit a pořád někde něco kouše. Nejraději samozřejmě paničku a vybírá si taková dobrá místa jako palec nebo malíček u nohy či achilovku. Je to takové zbrklo. A je nejvíc uřvaná a uštěkaná, má rychlé reakce na podněty, po všem hned chňape. Brigita (Bára) je dominantní holka, u žrádla vrčí i na Beryla a nelíbí se jí, když jí někdo u misky utiskuje, ráda běhá za pohyblivými věcmi jako jsou míčky a balonky, ale jinak je docela klidná a ráda se mazlí. Hodně se kamarádí s velkýma psama a proto vlastně strčila tu hlavu do mříže, když chtěla vlézt do kotce k velký psům. Pořád leze tam, kam nemá a je nepoučitelná. Bagira je vyrovnaná, ráda se pere a vyvolává bitky. Je kouzelná, protože už jí skoro stojí ušiska, objevila super zábavu a to starý igelit na zahradě, to se jí moc líbí, jak to šustí. Nejraději krade klacíky paničce z kbelíku a vůbec je to taková zlodějka, jak někde něco zůstane, hned to sebere.

Každý jsme nějaký, ale dohromady je nás až dost. Už jsme se naučili rozeznávat, kdy jde panička k nám, ale už poznáme kdy je i v kuchyni, a to pak sputíme takový řev, že se vzbudí celé široké okolí. Nejraději máme maso. Dnes jsme měli hovězí srdíčko se zeleninou a těstoviny, ale k snídani byl tvaroh, pacholík, sýr a piškotky a přes den ještě dvakrát granulky. Jo a maso nám panička krájí na pěkné kousky, abychom museli kousat, ale to my zase rádi, ukořistíme z misky kus masa a jdeme si ho někam do ústraní sežrat. Granulky nám taky moc chutnají, pěkne chroupou. No prostě se máme dobře. Příští týden bude pro nás moc náročný. Pojedeme na očkování a čipování a taky přijede pán, co nám bude dávat čísla do oušek a toho se trošku bojíme, ale my jsme silní a zvládneme to. No a příští víkend už si pro nás budou pomalu jezdit noví páníci a pojedeme do nových domovů. Paničce bude asi smutno, ale někdy když zlobíme, tak říká, už abychom byli z domu, ale my víme, že se jí stejně bude po nás stýskat, takže si s ní poslední týden pořádně užijem. Tak se mějte hezky a možná ještě něco během týdne napíšeme, když zbyde zase trochu času.

32 dní - 17.3.2007

Ahoj lidi, tak to vám tedy utíká, každý den rosteme jako z vody, cpeme se jak nezavření a po dobré kaši a granulkách si jako závdavek cucneme ještě od mámy a to je bezva. Pak si trochu pohrajeme a padneme jak "zbití psi". To vám řekneme, ten štěňátkovský život je strašně těžký. Strašně bychom chtěli být pořád s lidmi, s těmi je nám fajn a v kotci a porodnici je to už nuda, ale už vyrážíme i na průzkumy v okolí doupěte. Už chodíme na zahrádku a panička nám tam dala velkou ohrádku a tam nám svítí sluníčko. Ale moc se nám tam nechce být, tedy pokud slyšíme v dosahu starší pejsky nebo paničku, to bychom raději byli s nimi. Dnes jme běhali i s velkými psy a vůbec jsme se nebáli, jen nás očichávali a byli opatrní, aby nám neublížili. Však na ně panička dávala pozor a když začali mít roupy, tak je panička hned zpacifikovala. Sousedi dnes taky sekali zahradu a my jsme se rachotu sekačky vůbec nebáli, jen jsme zvědavě koukali, co to je.

Berýsek se prostě rozhodl, že nám vše sní a když strčí hlavu do mísy, tak dosáhne přes půl misky a panička ho musí od misky už brát. Jen co vzala foťák do ruky, tak využil situace a byl alespoň dožrat, co v misce zbylo, je jak nezavřený. Když na nás panička zavolá, tak už za ní běžíme přes celou zahradu a jsme šťastní, když se nám povede se probojovat do náruče, to nám pak ostatní závidí. Jen aby nám vydrželo tohle krásné počasí, abychom mohli chodit ven. Brigita (Bára) se začíná s námi pěkně handrkovat a skoro všechny nás přepere (na Berýlka nemá, protože je skoro 2 x větší, ale nás holky všechny pěkně pacifikuje). To Bereta ta je kliďák, rozvážná, zvědavá, ale nenaříká a ani se moc nepere. Bagira ta musí být u všeho a pokud možno první, chytne se každé lumpárny, dnes vytáhla savou podložku až skoro před kotec, mrška jedna. Begina je sice nejmenší, ale za to nejmrštnější a dnes si ulovila svůj první klacík a nechtěla ho nikomu dát, pěkně si svou kořist bránila. No a Beryl ten je takový "Otesánek" jen by papkal a spinkal, ale když se rozčílí, tak všichni raději dál, nenechá si nic líbit a všechny nás odstrkuje od mísy a u mámy do nás taky pořád žďuchá, furt si myslí, že jídlo je jen jeho. To je ale brácha k pohledání.

28 dní - 13.3.2007

Berýsek je pěkný žrout, začínáme mu důvěrně říkat Otesánek: "Tátu sním, mámu sním a tebe pak taky1". Cpe se a cpe, musím ho od žrádla brát, za jeden den se umí tak nacpat, žeře dohromady dvakrát tolik co holky, přibral neuvěřitelných půl kila!!! Takže má s papáním utrum a musím ho hlídat. Nenažranec jeden. A furt chce, aby ho někdo choval a mazlil, to je pak naprosto spokojený a nejraději usíná po papání u někoho v náručí :-) Brigita zase všude leze a všechno prozkoumává, tak jí musím hlídat aby nevlezla někam kam nemá, je strašně zvědavá a jen jak mě ucíctí nebo uslyší, tak běží směrem ke zvuku, včera zakopla o prkno a udělala kotrmelec. Už chodíme sami na průzkum okolo kotce a čekáme až nám vyschne zahrádka a pak nás panička vezme i na zahrádku. Taky jsme se už seznámili s naší starší ségrou Andulou a je na nás moc hodná a zvědavě nás očuchává a něžně olizuje, s ní si asi ještě užijeme legraci a taky k nám už mamina pustila podívat se našeho strejdu Frona, a ten je hodně veliký, ale jen si nás se zájmem očichal, ale máma na nás celou dobu dávala pozor, aby si nedovoloval nic víc. Třeba aby si nás nespletl s aportem :-).

Také se na nás začínají jezdit dívat velcí i malí lidé a hladí nás, mazlí se, i nějaké hračky už nám přivezli, tak to se nám moc líbí a těšíme se až si s nimi budeme moci hrát. No už máme skoro všichni nové páníky a za chvilku už budeme v nových domovech. Dnes nás čeká ještě odčervení a taky nám panička koupila nové obojky a jsou nádherné, ale na krku se nám moc nelíbí, to tam mít nechceme :-) Mamina už bere lufta, taky už jí pěkné koušeme a drápeme, zubů už máme plnou "hubu" . Také už jsme se naučili papkat z misky kaši s granulkama a mlékem, ale Berýsek nám to chce vše sežrat, ale máme všeho dost, vždycky zbyde ještě na maminu. Jsme kamarádi a necháváme nějakou dobrotu i mamině, ať se má taky dobře. Také je mamina naštvaná, když jede naše panička s ostatníma pejskama do práce nebo na cvičák, to chce jet taky, ale za chvilku jí to přejde, protože ví, že se o nás ještě musí starat a pořád nás i zásobuje tím dobrým maminkovským mlíčkem, které máme tak rádi.

24 dní - 9.3.2007

Štěňátka se mají dobře, začínají se jim prořezávat už špičáky a už pěkně koušou. Začínají si hrát, prát se a prozkoumávají co se dá. Jsou pěkně zvědaví. Rostou jak z vody, už jsou to macíci. Mají od 2400 - 3500 g.

13 dní - 26.2.2007

Štěňátkům už budou zítra dva týdny, už koukají a jsou nějak moc aktivní, už jim budu muset zvýšit prkno v porodnici, protože se stavějí na zadní a chtěli by už někam na špacír. Už je beru v košíku ven, rozložím jim deku s prostěradlem a pěkně se nahřívají na sluníčku. Grada je vzorná mamina a Fron to tady vše hlídá, bere je jako svoje a nikoho cizího sem nechce pustit, až mám někdy strach, nějak přiostřil. Gradina by už nejraději někam na výlet, už je to asi nuda. Zítra se chystáme odčervovat, tak to bude pasta zase všude, to mi je jasné. Pejsek a jedna holčička už mají vybrané nové páníky.

  Michaela Knížová Jiří Novák   © 2014